Jako muzikant a skladatel založil výraznou kapelu amerického punku osmdesátých let Big Black a v devadesátých letech také slavné Shellac. K zásadním zářezům amerického nezávislého muzikanta patří zvuková produkce desek a nahrávání posledního alba In Utero od Nirvany, Surfer Rosa od Pixies či Rid of Me od PJ Harvey. V rámci zaoceánské – nejen rockové – scény platila osoba všeuměla Albiniho k hlavním toposům americké kontrakultury. Albini se díky své pověsti opozičníka mainstreamu a milovníka divotvorných přístupů stal velmi vyhledávanou osobou.
O jeho svérázném přístupu nejlépe svědčí příběh posledního alba Nirvany. Kurt Cobain si vyhlídl Steva Albiniho po velkém komerčním úspěchu Nevermind, protože se od něj chtěl distancovat. Miloval totiž dvě jím produkované desky, Surfer Rosa od Pixies a Pod od The Breeders. Albini měl už tehdy v alternativním rocku skvělé jméno, zároveň měl pověst remcala a člověka, kterému komerce zrovna nevoní. Když jej kontaktovali lidé z labelu DGC, pod nějž Nirvana spadala, odmítl je se slovy, že ta kapela není nic jiného než „R.E.M. hrající s efekty“.
Na otázku, proč nakonec práci přijal, odpověděl Albini lakonicky, že se mu hudebníků zželelo, protože mu připomínali řadu bezvýznamných figurek z alternativní scény, se kterými dřív spolupracoval. Svou roli ale nejspíš hrály i peníze. Albini chtěl sto tisíc dolarů, což bylo čtyřnásobně víc, než label DGC zaplatil za celé nahrávání. A jak už je u Albiniho zvykem, o honorář si řekl po svém. Nabídl, že to natočí zadarmo, když ho někdo z muzikantů porazí v kulečníku. Pokud vyhraje, dostane dvojnásobek.
„Platili jsme mu sto táců,“ vzpomínal Dave Grohl pro Kerrang. „Každý, kdo má koule na takovou sázku, musí hrát skvěle, takže do toho nikdo z nás nešel. A ještě měl vlastní tágo, s tím si nechcete zahrávat.“
Albini ve zmíněném článku sázku doplnil: „Nabízím to každé kapele, ale nikdo do toho zatím nešel. Ne že bych byl v kulečníku nějak dobrý, ve férové hře máte poloviční šanci vyhrát. Pro mě by to nebyl rozdíl, jednou bych dělal za dvojnásobek a podruhé pracoval ve studiu zadara. Řekl bych, že Nirvana zkrátka nechtěla tak riskovat jako já.“
Ta slova jsou důležitá, protože to byl nakonec skutečně Albini, ne Nirvana, kdo zvuk kapely výrazně vzdálil od původní Nevermind. Ne že by kapele svazoval ruce, naopak. Muzikantům nechal ve studiu takovou svobodu, až Cobain považoval práci na In Utero za to nejvolnější nahrávání, jaké zažil. Ale Albini hrál pak výraznou roli v postprodukční fázi a hádkách s labelem.
Od konce devadesátých let byl Steve Albini také provozovatelem a ústřední postavou nahrávacího studia Electrical Audio, které díky své nezávislé pověsti hostilo mnoho obrovských jmen alternativní, ale i méně alternativní nejen americké scény. V jeho studiích také v roce 2011 natáčela česká kapela A Banquet písně na své album Breath. „Náš český producent Boris Carloff se s ním seznámil při jedné z návštěv Chicaga, pustil mu naše písničky, jemu se zalíbily a nabídl nám spolupráci. Tak obrovskou příležitost jsme si nechtěli nechat ujít, a tak jsme si vypůjčili peníze u příbuzných, zruinovali kreditky a jeli," popisoval tehdejší natáčení zpěvák kapely Mathieu. „Albini ví přesně, jak udělat zvuk, který chcete. Zná a má krabičky a aparáty, na které točily naše oblíbené kapely od Rolling Stones po Nirvanu. Ale všechno dělá postaru, analogově. Písničky jsme museli umět nahrát společně a naživo,“ popsal šestidenní intenzivní natáčení.