Česko nebo svět, je to fuk. Na domácí i globální scéně kapely pořád pálí jeden kytarový riff za druhým a o poutavé novinky tak nikde není nouze. Poslední měsíc opět přinesl pořádnou porci tvrdé a svižné muziky a přiznám se, že tentokrát jsem měl s výběrem „příjemné starosti“. Níže proto naleznete šest novinek, které stojí minimálně za několik poslechů.
Nothing More – House on Sand (Feat. Eric V of I Prevail)
Američtí Nothing More zrají jako víno a jejich nový singl House on Sand z připravované desky (Carnal) naznačuje, že sedmá řadovka by mohla být vskutku velkolepá. Jestli totiž něco Nothing More umí opravdu dokonale, tak jsou to velké a nosné refrény, které se vám zaryjí hluboko do hlavy. Široký rozsah hlasu frontmana Jonny Hawkinse vás tady během necelých pěti minut vezme na pořádnou alternativní jízdu rockem, metalem i progresivním corem. A když se do toho ke konci přidá drsný growl Erica Vanlerberghea z metalcorových I Prevail, nezbývá než hluboce smeknout a zmáčknout tlačítko „replay“.
Erra – Slow Sour Bleed
Pro tuhle partu progresivních metalcoristů mám prostě slabost. Erra je na scéně výjimečným uskupením s vlastním zvukem, přístupem a díky charakteristickým vokálům i kapelou, ke které se jen stěží někdo dokáže přiblížit. Navíc umí překvapit. Singl Slow Sour Bleed s ponurým videoklipem zveřejnila v den vydání jejich nové desky Cure a odhalila v něm hustý elektronický podklad, který rytmicky proměnlivou skladbu zajímavě oživuje. Na kapelní poměry jde o trochu atypickou záležitost, o to zábavnější ovšem je.
Krang – Cowabunga
Do této rubriky rád zařadím i novinku Cowabunga, která ve srovnání s ostatními tipy možná není tak tvrdá, ale za to nesmírně živá a svižná. Krang jsou na poli domácího skate-punku jednou z nejvýraznějších part, která si získává čím dál větší pozornost i za hranicemi. Klip k novému singlu pojali po vzoru komiksu Želvy Ninja, ze kterého ostatně vychází i jméno Krang (úhlavní nepřítel a superpadouch). Nápaditý vizuál vycházející z arkádových her perfektně zapadl do téměř dvouminutové jízdy, kterou si zejména na letním festivalu náležitě užijete.
Song je zároveň prvním výkopem z chystané desky Listens to Krang once, kterou hodlá tahle energická čtveřice vydat již 3. května. Cowabunga a další nové pecky by měly zaznít v rámci dvou křtů v brněnském Kabinetě Múz a pražském klubu 007 na přelomu května a června.
Příběh Krang si můžete přečíst zde.
John Wolfhooker – Ember
Po čase se nám s dávkou nové muziky ozývá československé kvarteto John Wolfhooker. Skladbou Ember trochu připomínají fúzi starých Deftones s moderními metalovými přístupy. Stojí na chytlavém a zároveň hutném groovu, který doplňují také poutavé kytarové „echo-vyhrávky“ s nádechem post-metalu. John Wolfhooker tady opět ukazují, že jejich inspirace je opravdu bezbřehá a dokáží smíchat zajímavé prvky tak, aby ve výsledku naservírovali nevšední alternativní pokrm. Ember je zkrátka hutná kytarová nálož, kterou si po prvním poslechu prostě chcete pustit ještě minimálně dvakrát. Zvuků a nápadů je tady opravdu hodně.
Knocked Loose – Suffocate (Feat. Poppy)
Alternativní zpěvačka Poppy vždy uhranovala svébytnou kombinací popu, elektroniky a metalových subžánrů. V posledních letech se poměrně často objevuje na nahrávkách předních metalových a corových kapel, kterým umí vtisknout určitou ponurou a melancholickou náladu a oživit tak jejich repertoár o nějakou tu emoci navíc. Ve spolupráci s americkou hardcorovou kometou Knocked Loose do toho ovšem šlápla jako nikdy předtím, a kromě bezútěšného čistého vokálu si zde i pořádně zascreamovala.
O Knocked Loose je v poslední době stále více slyšet díky nespoutanému a nekompromisnímu zvuku, který trhá vše, co se mu dostane do cesty. Spolupráce s Poppy jim sedla jako prdel na hrnec a troufám si říci, že tímhle strčili do kapsy o něco slavnější Bad Omens, kteří zpěvačku nedávno zahrnuli do svého singlu V.A.N.
Void of Vision – Empty
Závěrem nemůže chybět ani úderný singl Empty, který trhá krční svalstvo. Na svědomí ho má australská partička Void of Vision, která mě nedávno nadchla na hardcorovém večírku ve Futurum Music Clubu. Pronikavý scream frontmana Jacka Bergina zde opět pracuje na plné obrátky a kapela přináší další nakládačku citlivých emocí skrze nekompromisní metalcore s výrazným přesahem do alternativy. Void of Vision si pomaličku klestí zarostlou cestu k vrcholu a s touhle novou peckou si na své konto připisují další velký zásek.